Cesty Páně jsou někdy opravdu nevyzpytatelné...

S mojí kamarádkou, říkejme jí třeba Linda, jsem se neviděla dobrých… bratru mnoho let. Na její narozeniny si na ni vždycky vzpomenu, někdy jí i pošlu přání, ale poslední roky už ani ne. Sleduju její práci na sociálních sítích, ale naše cesty se už nejspíš definitivně rozešly. To se v životě lidském stává a není třeba pro to plakat. Lepší je děkovat, že jste s někým mohli zažít něco hezkého.

Střih.

Jedu si takhle dneska ráno do Trutnova, a jak už to tak u nás holek bývá, přijde na mě nutkání. Než vjedu do města, zastavím si na čůrací pauzu. Vykonám potřebu, přicházím k autu a vidím, že za mnou zastavilo další auto. Asi nějaká paní, co se jí taky chtělo na malou. Obejdu teda svoje auto zepředu, abychom se mezi auty nesrazily, a když chci otevřít dveře, uslyším: „Ahoj Marcelo!“ Zvednu oči, kouknu na paní z auta stojícího za mnou, a tam Linda!!! Následovalo objetí a ujištění, že se rozhodně chceme vidět a že si napíšeme, jelikož teď musíme za svými neodkladnými záležitosti.

Život je někdy fakt super!