Vloni jsme s mojí sestrou Ivetou započaly tradici dámských jízd. Dámská jízda v našem podání spočívá v tom, že si na víkend objednáme pobyt v nějakém ubytovacím zařízení a tam si užíváme.
Tentokrát jsme do naší sourozenecké dámské dvojky na její výslovné přání přibraly i moji jedenáctiletou dceru Aničku. Prý chce s námi do sauny a na bowling a ať ji vezmeme a hotové, vyřízené. No tak jo, protože zážitky je dobré pěstovat od útlého věku. Na stará kolena je pak na co vzpomínat.
Z nabídky slevových portálů jsme si vybraly hotel Tatra v Novém Bydžově. Místo volím vždy tak, abych tam byla schopná dojet v klidu a beze stresu autem. To znamená, ne moc daleko a po málo frekventovaných silnicích. Sestra se veřejnou dopravou dostane z Prahy kamkoliv, protože všechny cesty vedou z a do Prahy, co si budeme vykládat.
Zvenku hotel nevypadá nic moc, ale jelikož jsme na internetu důkladně prostudovaly fotky interiéru, tak víme, že uvnitř je to pěkné.
Pátek
Přijíždíme s An k hotelu, parkujeme auto a vcházíme hlavními dveřmi dovnitř. Paní na recepci zrovna neplýtvá úsměvy, ale trpělivě odpovídá na moje dotazy ohledně toho, na co všechno máme v rámci pobytového balíčku nárok. Naštěstí všechno souhlasí. Ukazuje nám, kde se vydává jídlo a kudy na pokoj. Bereme klíče a odcházíme se ubytovat. Cestou se rozhlížíme, působí to tu pěkně a útulně. Podél stěny jsou na zemi rozsypané okvětní plátky růži. Jů, to je romantické. A v rožku stoleček se dvěma židlemi a zapálenou voňavou svíčkou. Kolem originály obrazů. Jeden je od Emy Srncové. Myslím, že se nám tu bude líbit.
Teta Ivenka přijede za hodinu a půl, takže máme spoustu času na to, abychom se rozkoukaly a zabydlely. Odemykáme dveře s číslem 12. Pokojík je malý, ale celkem útulný. Anynka si okamžitě zabírá postel, vybaluje věci, obsadí ve společné skříni většinu místa, poletuje mezi pokojem a koupelnou, prozpěvuje si a září štěstím. Poprvé v hotelu :o) „Je to tu krásné, maminko.“ Zahaleká. „Takovou koupelnu bych chtěla doma.“
Vyzvedneme ségru na autobusu, necháme ji v rychlosti zabydlet, nealkoholickým sektem si připijeme na krásný víkend a jdeme na večeři.
Za hodinu máme objednanou solnou jeskyni, takže žádné zdržování. Kavárna s restaurací je vkusně zařízená, čistá a útulná. Hned u vchodu nás zastavuje velmi sympatická servírka, která po nás žádá lísteček, aby nám odškrtnula večeři. Dostáváme jídelní lístek, vybíráme si a mňam, jídlo nám chutná, takže odcházíme do solničky příjemně naladěny, v bříškách jak v pokojíčcích.
Jelikož uvnitř solničky ještě někdo je, recepční nás usazuje do křesel v chodbičce. Na stolečku hoří voňavá svíčka, která vytváří příjemné intimno. Je tu několik dveří. Sauna, masáže, solná jeskyně. Za chvíli se dveře solničky otvírají, vychází mladík ve spodním prádle a za ním slečna s vlahým výrazem v očích. Jejich zjev nás maličko překvapil. Co tam asi dělali. Mladý muž se obléká a oba odcházejí. Vstupujeme do malé, útulné solné jeskyňky. Je v ní vedro k padnutí. Záhada mladého páru je rozluštěna. Stěny jsou vyskládány solnými krystaly a zevnitř podsvíceny, takže vytváří velmi příjemnou atmosféru. Vysvlékáme přebytečné svršky a uleháme do lehátek. Tři čtvrtě hodiny nicnedělání – krása!
Ještě není tak pozdě, takže po večerní hygieně hrajeme scrabble. Po dvaceti minutách hry teta shazuje písmenka na zem a další půlhodinu trávíme počítáním písmenek, jestli nějaké nechybí a hledáním písmene K. Už jsme to téměř vzdávaly, ale podařilo se. A teď spát, ať už je zítra, protože na zítřek se moc těšíme.
Sobota
Ráno vstáváme tak akorát, ani brzy, ani pozdě, v kavárně jsme mezi prvními. Snídaně je bohatá. Sladká, slaná, káva, čaj, páreček, vajíčko, šunčička, štrůdlíček... Mňam! Nespěcháme, řádně si to užíváme a slastně se rozvalujeme v křesílkách.
Dopoledne vyrážíme prohlédnout si město. Projíždíme tudy autem poměrně často a nikdy mě neuchvátilo. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsme trošku vnikly do ulic a uliček, a já jsem zjistila, že se mi tu líbí. A teď do superdupermarketu pro něco studeného k obědu. Na hotelu totiž máme polopenzi. Mají tu pytlíky s lákavě vyhlížející rukolou a polníčkem. Bereme! Ještě sušená rajčata v oleji, naložené celerové proužky, ředkvičky, sýr a pár dalších ingrediencí. Jů a ještě sushi. A teď honem domů, protože se nám sbíhají sliny a máme hlad jako vlčice.
Rozkládáme nakoupené jídlo na umyvadlo v koupelně a začínáme „vařit“. Vypadá to lákavě a sliny už nám tečou proudem. Uklízečka z nás ale asi radost mít nebude, zůstává tu po nás pořádně mastná spoušť. Sice jsme se to tu snažily aspoň provizorně uklidit, ale jen pomocí mýdla to není nic moc. Snad nás uklízečka neprokleje do třetího kolene.
Zhltneme jen pár soust, abychom utišily největší hlad a odcházíme na masáž. Nemůžeme tam přijít s nacpanými bříšky, když si na nich budeme při masáži ležet. Aničku necháváme na pokoji, protože děti tady nemasírují a odcházíme do již známých míst vedle solné jeskyňky. Sestra mi cestou vypráví o tom, že jednou zažila strašně užvaněného maséra a že se jí od něj masáž vůbec nelíbila. Celou dobu mlel pantem a o to méně se věnoval masáži. Paní recepční nás usazuje u stolečku s voňavou svíčkou se slovy, že pan masér tam ještě někoho má. Pan masér?! No to snad ne, my jsme si to snad přivolaly! A co víc, zpoza dveří slyšíme jeho nepřetržitý monolog. Se picnu! Za chvíli se otvírají dveře masérny a my můžeme vstoupit. Vítá nás asi šedesátiletý vysoký, štíhlý muž. Hned když nás v chodbičce vyzval, abychom vešly, bylo vidět, jak je okouzlen mojí sestrou. Tak nakonec s ní ještě bude flirtovat! To nám to fakt pěkně začíná. Já se usazuji na masážní lehátko, Iveta na židli v rohu. Pán začíná svůj uvítací monolog a během něj se mě vyptává na abnormality mých zad. Pokládám se. Jakmile ucítím jeho teplé dlaně na mých zádech, vím, že jsem tu správně. Cele se jim oddávám. Pan masér vede s mojí sestrou velmi zajímavý rozhovor, který vyloženě ladí s životním nastavením nás obou sester. Teď už s jistotou obě víme, že je vše v nejlepším pořádku. Drobný zádrhel je pouze v tom, že muži nedokážou dělat dvě věci najednou, tudíž, když pan masér mluví, navíc s objektem svého zájmu, tedy mojí sestrou, nemasíruje. A protože si je toho vědoma i moje sestra, snaží se ho moc nerozptylovat. I tak dost času prokrafal s rukama jen tak položenýma na mých zádech, ale i z toho mála, co s mými zády provedl, je mi krásně a cítím se úplně obnovená. Po výměně pozic, tedy já na židli sestra na lehátko, je vidět, že už masíruje víc, protože objekt jeho zájmu právě dlí pod jeho rukama. Suma sumárum, seznámily jsme se s velmi zajímavým člověk a náramně jsme si tu hodinku obě užily. Na pokoji už nás čeká Anynka, která ochotně obstarávala hry na tetině chytrém telefonu. Dojídáme oběd, slastně funíme a pak se ještě na chvíli vydáváme do města. Teď by seděla památná věta našeho kamaráda Grizzlyho: „Máme se jak na zámku, ať to trvá věčně.“
Na pátou hodinu máme rezervovanou bowlingovou dráhu. Po menších peripetiích s hledáním vhodné velikosti bot v bowlingové šatně, nacházím konečně ty správné a vyrážíme vstříc kuželkovému dobrodružství. Po hodině hry jsme příjemně unaveny, užily jsme si to parádně.
A teď na večeři.
Nabídka na jídelním lístku je sice stále stejná, ale vzhledem k tomu, že náš pobyt tu zítra dopoledne končí a další večeře už prostě nebudou, jsme schopné si z těch pár nabízených jídel snadno vybrat. Vaří tu dobře a my jsme spokojené. Jen espresso dobré nemají. To už si tu dávat nebudeme.
Hodinka odpočinku na slehnutí na pokoji a vyrážíme do sauny. Andulka úplně poprvé. Je natěšená. Šatny a sprchy jsou prostorné a čisté. Venkovní bazének se zavěšeným vědrem na polévání – super! A dvě malé sauny. Jedna je celá naše, ta druhá je teď vypnutá. V rohu jsou zavěšené svazečky sušené levandule, hezky to tu voní. Protože máme každá jiné teplotní potřeby a výdrž, jsme uvnitř sauny společně všechny tři jen výjimečně. Potíme se, pobíháme mezi bazénkem a odpočívárnou. Užíváme si. Anynka si celou dobu vesele prozpěvuje. Líbí se nám tu. Bohužel hodina uběhne jako nic a my musíme ven. Dneska se nám bude krásně usínat.
Je neděle, probouzíme se do větrného rána. Snídaně, zabalit a… krásné to tu bylo, na shledanou příště!
