Dneska je poslední den, kdy se u zahrádkářů moštuje. Nechápu, proč nám musí jabka dozrávat až na přelomu října a listopadu. Každý rok jsme v moštárně poslední. Vloni za námi vyloženě zamkli a šlus. Konec moštovací sezóny. Měli jsme to jen tak tak.
Ač je sobota, trošičku jsme si přivstali, abychom byli v osm na zahradě. V půl osmý začalo pršet. Drobně, leč vytrvale. Takovou dobu neprší a zrovna dneska se to musí změnit.
Nasnídali jsme se, teple se oblékli, natáhli na sebe olejáky a holiny a vyrazili vstříc jablečnému dobrodružství. Milan vylezl na první strom a třásl a třásl.
Zase musíme umývat! Vloni taky. To sice nepršelo, ale bylo po dešti. Když prší nebo je po dešti, jabka se na zemi obalí listím a blátem a musí se umýt.
Inu což, naštěstí je skoro deset stupňů, takže nemrznou ruce.
Za dvě hodiny máme všechny stromy očesané a jabka naložená v autě. Milan sáhl po knize, aby si četbou zkrátil čekání ve frontě a spolu s Andulkou vyrazili do moštárny. Měli štěstí. Nikdo tam nebyl. Jen pár minut po jejich příjezdu se začli hrnout další a další lidi s hromadami jablek. Milan byl rád, že to bylo rychlé a Andulka byla spokojená, že se pořádně namlsala jablečné pěny, kterou kradla při přelévání moštu do lahví.
Doma začal jablečný maraton. Do mražáku jsme nacpali v PETkách zhruba 25 litrů, jednu pětilitrovku jsme si nechali na přímou spotřebu a zbytek jsme zasterilovali do zavařovaček. Bylo jich čtyřicet.
Pak ještě nakrájet kastrol jablíček na přesnídávky, doplnit plechy plátky na křížaly a uffff, v sedm večer máme hotovo.
Tak zase za rok!
