Jak nám Ťapka zaváněla

Říkali jsme si, proč se pořád chodí válet do nějaké mršiny. To přeci kočkám není podobné. Pes ano, ale kočka se v mršině nevyválí. Ale to ona ne, neustále chlupy na hlavě slepené a smrdí čím dál víc. Hnilobným puchem už zamořuje celou předsíň. Kolik dní už to provozuje? No, možná už to bude i týden.

Počkat, ale kočky se opravdu v mršinách neválí!

Ťapi, ukaž tu hlavu. Milane, pojď mi s ní pomoct.

Já držím, Milan kočce prohrabuje slepenou kštici. Odklápí ji. Cože?! Useknutá kůže? Je to tak, vidíme jí až na lebku. A plno hnisu. Když tak na to koukám, můžeme být rádi, že se do ní za dobu, co nám tu ta holka tiše zahnívá a my s tím nic neděláme, nedali červi. Vyčistíme jí to a odpoledne vyrazíme na veterinu. Teď už smrdí o něco míň. Aspoň něco. Říkáme jí teď ty naše hlavo otevřená.

Na veterině si vysedíme pěknou frontu. Je operační den a s ním spojené velké návaly pacientů. Všichni si tu tak v čekárně sedíme, civíme, zvířata vydávají různé zvuky, některá jsou neklidná. Přichází mladý pár, v náručí malého pejska. Paní je velmi rozrušená.

Koukej, jak jí z toho teče krev, já tam zaklepu.

Doufáme, že tam nezaklepe, protože jsme se konečně dostali na řadu. Zaklepala. Otvírají se dveře.

Prosím vás, mohli byste nás vzít? Zatrhla si drápek a strašně jí to krvácí.

Chvíli počkejte.

Dveře se zavírají.

No jo, tak si tu posedíme o něco dýl, když pejsek tolik krvácí. Ono už se to nepoto. Po čase se dveře do ordinace znovu otvírají.

Další, prosím!

Zatržený drápek se nezvedá. Zvedáme se tedy my. Zatržený drápek měl zareagovat, my bychom ho pustili. Hlava nehlava. Otevřená. Vstupujeme do ordinace.

To je to očičko?

Ne, očičko je už dobré. A je to jiná kočička.

Tak ukažte, co máte.

Vyndáváme Ťapku z přepravky. Doktorka si prohlíží její hlavu, bere do ruky holící strojek.

Udržíte ji?

Nevíme to jistě, Ťapka je dost temperamentní kočka. Dostáváme navlhčený ručník, balíme ji do něj. Držíme – Milan přední, já zadní. Doktorka holí, Ťapka se cuká. Ještě víc se cuká, bolestí kňourá. Teď zajela do živého, Ťapka pláče, já zavírám oči a trpím s ní. Ufikla i odchlíplou kůži. Zaživa. Ty moje chudinko chlupatá. Od vehementního cukání má Ťapka po celé hlavě vyholené malé lysinky, vypadá legračně. Do smíchu nám ale není. Vyškubla se nám, takže ji znovu balíme. Doktorka odkládá holicí strojek, osahává jí lebku.

Na lebce žádné zranění nemá. Přejíždí jí rukou po obnažené lebeční kosti.

Klepou se mi nohy. Hlavně pravá. Nemůžu to zastavit.

Budete jí muset dávat týden dvakrát denně antibiotika, chcete jí to podávat v tabletách nebo v injekcích? Tablety zvířata často plivou.

Tak asi v injekcích, ukažte mi, jak se to dělá.

Doktorka bere injekční stříkačku, napichuje kůži. S očima navrch hlavy sleduju, jak se to dělá a snažím se to zapamatovat.

Takhle se zajede jehlou naplocho pod kůži?

Ťapka zaječí, vyškubne se nám a vrhne se na podlahu, kde se svíjí a snaží si okousat místo vpichu.

Některá zvířata mívají na tuto injekci reakci. Pálí.

Paní doktorka vypadá, že takhle prudkou reakci dosud neviděla. Milanovi krvácí ruka. Krev mu stéká v čůrcích od zápěstí až k lokti.

Ještě jednu injekci, a pak vás ošetříme.

Ručník, vpich, Ťapka reakci nemá. Hurá.

Ukažte tu ruku.

Matlá mu na ni podivnou hmotu.

Tohle blátíčko pomáhá?

Věřte, že pomáhá, každá jsme si to tu mockrát vyzkoušely.

Ještě ovázat. Dobrý.

Je mi líto, že vás poškrábala.

Nemusí vám to být líto, vždyť je to moje kočka.

Tuhle proceduru nemůžeme dvakrát denně podstupovat. To bychom nezvládli my ani ona. Zkusíme ty tablety. Dostáváme aplikátor.

Tohle jí máme vrazit do krku a takhle zmáčknout, aby tabletka vypadla?

Ano.

Takže dvakrát denně tabletku a dvakrát denně mastičku.

Jak se ta mastička aplikuje?

Přímo takhle do rány. Ukazuje názorně doktorka a zarývá hubičku mastičky do Ťapčiny hlavy.

Proboha!

A to jsem si myslela, že Micčin vřed v oku, který jsme v létě řešili, bylo to nejhorší, co nás mohlo potkat.

Stále mi vibruje pravá noha. Opouštíme ordinaci, podlamují se mi kolena.

Ťapka zůstává přes noc v předsíni, odebíráme jí misku s jídlem, aby vyhladověla a ráno snáz pozřela tabletku. Tu jí pak schováme do malé hrudky kočičí konzervy a čekáme, co se bude dít. Zhltla to jako nic. Večer taky a ráno zas. Je profesionální polykačka tablet. A my bychom ji trápili pálivými injekcemi. To by bylo peklo.

Mastička se nakonec aplikuje snadno. Nemusí se vrtat do rány, jde to docela dobře spustit z malé výšky a ono se to samo úhledně uloží do rány. Jen se musí kočce držet hlava, aby se nevrtěla. Ťapka si vysloužila přezdívku dortíčku a perníčku. Opravdu to vypadá, jako bychom zdobili nějaký dezert.

Ještě nás čeká Čerťulčina amputace ocásku. U toho ale naštěstí nebudeme asistovat, to si doktorky vyřeší samy. To bych se tam fakt už složila. I když, kdo ví, zvládla jsem několik asistencí u kastrace, možná bych zvládla i ten ocásek. To bylo: „Vidíte, tady se musí ustřihnout vaječníčky. Někdy se špatně hledají – to musíte takhle ručkovat po vejcovodu…“ Ale to byl jiný pan doktor, ten se s tím nemazal.