Jíš bio? Jsi jiná!

Nedávno jsem se setkala se svými spolužáky ze základní školy. Neviděla jsem se s nimi drahně let až desetiletí a spoustu z nich jsem už nepoznávala. Navštívili jsme školu, zavzpomínali, zamáčkli nostalgickou slzičku dojetí… A pak jsme se usadili v místní restauraci. Seděla jsem u dveří, takže kolem mě prošel každý, kdo opouštěl místnost. Občas prošel někdo, koho jsem nedokázala zařadit. To jsem se pak naklonila ke své spolusedící a zeptala se na něj. Odpověď obvykle zněla: „Je to ten a ten. Toho ale nemusíš znát, ten je z béčka.“ Jen pro vysvětlenou – já jsem chodila do áčka.

Večer plynul v příjemné atmosféře a ke mně si přisedla spolužačka, kterou jsem zprvu nedokázala zařadit. Chvilku jsme si povídaly a po chvíli se mi svěřila, že jsem jediná, kterou nepoznala. Já jsem samozřejmě nepřiznala, že já ji taky ne. Byla z béčka, tak to není ostuda.

Mluvily jsme mluvily a ona najednou povídá: „Jíš bio?“ Tahle otázka mě trošku překvapila. „Ani moc ne, proč se ptáš?“ opáčila jsem. „No…, jsi jiná.“ „Jak, jiná“, ptám se. „Prostě jiná než ostatní tady. Máš jiný životní styl.“ Nevím, jaký životní styl vyznávají moji spolužáci, ale věřím tomu, že možná trošku jiný než já. Že ale takhle vybočuji už svojí vizáží, to bych tedy nečekala. Budu se muset nad sebou zamyslet.

Když jsem se před půlnocí loučila, dívala se na mě tahle moje spolužačka tak trošku jako na svatý obrázek. Já vím, koukal z ní spíš alkohol, co měla v krvi, ale i tak to pro mě byl opravdu neopakovatelný zážitek :o)