Letní putování 2018 - Nové Město na Moravě
Den pátý, poslední – sobota 25. srpna
NOVÉ MĚSTO na MORAVĚ, díl druhý
Spalo se nám dobře, jsme rádi, že jsme měli nad hlavou střechu a ne plachtu. Ráno je docela chladné. Nasnídali jsme se, sbalili a jdeme využít pozvání na ranní kávičku a čaj. Pobyli jsme asi hodinku a půl, a pak rozloučit a jedeme zpět do NMnM.
NOVÉ MĚSTO na MORAVĚ, díl druhý
Déšť srazil teplotu a je skoro až zima. Flísová bunda je fakt dobrá volba.
Jelikož jsme se zdrželi kávičkou na Bívru u Alenky a Karla, stanuli jsme na náměstí v NMnM až v poledne. Ještě že tu není pekařství Sázava, museli bychom se buď předávkovat kofeinem, nebo plakat, že dneska už sázavskou ranní kávičku ne.
Rozhlížíme se po náměstí a shodujeme se na tom, že jsme si vždycky představovali NMnM jako ošklivé město. Ani nevíme, co nás k tomu hloupému názoru vedlo, NMnM je totiž moc krásné město. Centrum je plné opravených domů a vévodí mu kostel s nádhernou sgrafitovou výzdobou. Dohadujeme se, z jakého období tahle výzdoba asi pochází. Já tipuji renesanci, Milan secesi. Kdo měl pravdu a jestli ji vůbec někdo měl, se dozvíte ve fotogalerii :o)
Je čas oběda a proto hledáme, kde bychom se najedli. Volíme Penzion U pasáčka v těsné blízkosti náměstí. Naše poslední letněputovní teplé jídlo. Ach jo, už to končí.
Včera jsme si slíbili, že navštívíme městské arboretum, které je kousíček od náměstí, hned vedle veřejných sprch, na které budeme po zbytek života s láskou vzpomínat. Jdeme tam. Je tu hezky - taková maličká klidná oáza uprostřed města. Po prohlídce arboreta míří naše kroky k městským lázním, abychom odlovili kešku a splnili tím stanovený plán – každý den jedna keška. Městské lázně – to zní hezky. Všechno, co navozuje pocit čistého těla, nám dělá dobře, jelikož toto léto je opravdu horké a letním putováním jsme se v podstatě propotili a prolepili. Městské lázně - vybavují se mi scény z knih a filmů o starověkém Římě. Jsme tady, odlovujeme krabičku a koukáme na tu krásnou moderní budovu. Jaké je to asi uvnitř? Lázně se staly stavbou roku kraje Vysočina za rok 2015, tak určitě krásné. Doufám, že se do nich někdy podíváme.
Do biatlonu zbývá ještě celkem dost času, a tak ho vyplňujeme návštěvou Horáckého muzea, které je na náměstí ve stejném domě jako informační středisko. Technická poznámka – v muzeu nemají WC, to mají jen na náměstí – to veřejné, co už známe. Muzeum je překvapivě rozsáhlé a nabízí spoustu různých oborů lidské činnosti. Nejrozsáhlejší expozice je věnovaná lyžování na novoměstsku. Až je někdy navštívíte, nezapomeňte si zajít do zadní části na dvůr, kde vystavují tzv. mlejnek z Víru.
„Název pochází od vodního mlýnku, který postavil Vincenc Navrátil z Víru dětem na potoku u své chalupy. Během 40. – 70. let 20. století zde s pomocí svého syna Adolfa vytvořil rozsáhlý figurální soubor inspirovaný místním prostředím. Pro převod pohybu použili vyřazené součástky z místní textilní továrny, kde Vincenc Navrátil pracoval jako údržbář. Originál získalo darem muzeum v roce 1986 od vnuka Vincence Navrátila p. Stanislava Navrátila. Kopii instalovanou na dvorku zhotovil v roce 1995 umělecký restaurátor p. Josef Filip z Velkého Meziříčí s použitím původních prvků pohonu a tato kopie byla rozšířena o náhon s vodníkem. Začátkem května probíhá každý rok slavnostní Otevírání mlejnku, kterým se zahajuje hlavní sezóna.“ zdroj: internet
Doporučuji podívat se za dvířka suchého záchodu. Jen se tak maličko pootevřou, musíte jim trošku pomoct. Opravdu to udělejte, nasmějete se. Já jsem prostě přes ty záchody :o)
Stránky muzea: https://hm.nmnm.cz/
Stíháme ještě i cukrárnu na náměstí, a pak hurá do Vysočina Arény. Dneska jsou na pořadu dne sprinty. Junioři už mají svoje závody za sebou a byli jak chlapci, tak dívky zase velice úspěšní. My přijíždíme až na dospěláky.
Prvně závodí ženy. Z našich je nejlepší Veronika Vítková, bere čtvrté místo. Závod mužů je napínavý od začátku do konce. Nakonec celou bednu obsazují naši kluci. První Michal Bimbo Krčmář, za ním o tři desetiny vteřiny pomalejší Ondra Moravec a o 19 vteřin pomalejší Tomáš Křupas Krupčík. Potlesky a jásot neberou konce a tři české vlajky letí po žerdích vzhůru – neskutečný pohled. Česká hymna. A pak šlus, pro dnešek závody skončily. Zítřejší biatlonový program uvidíme už doma v televizi nebo na internetu. Končí závody a končí i naše letní putování, jede se domů. Vysočina Aréno, kdy se za tebou zase zajedeme podívat?
Vsedáme do auta a začíná pršet. Ach ty letošní letněputovní deště. Jsme rádi, že si déšť počkal, až závody skončí.
Domů přijíždíme v jedenáct večer. Celkem jsme najeli 450 km.
Fotogalerie: https://zabrezi20.rajce.idnes.cz/Letni_putovani_2018_-_Nove_Mesto_na_Morave%2C_druhy_dil/
