Letní putování 2018 - Žampach
Stále den třetí, čtvrtek 23. srpna
Při cestě na jih nemáme vytyčený žádný konkrétní cíl. Až potkáme něco zajímavého, zastavíme tam. A přesně tohle se stalo jen pár kilometrů za Žamberkem. Vjíždíme do obce Žampach a vidíme cedule informující o tom, že tam mají arboretum. Fajn, arboretum jsme o letošním putování ještě nenavštívili, jdeme na to.
DOMOV POD HRADEM ŽAMPACH
Necháváme auto na parkovišti a jdeme se podívat na informační tabuli, co nám tu nabízejí. Dozvídáme se, že je arboretum v zámeckém areálu, ve kterém je teď Domov pod hradem, což je zařízení pro lidi s mentálním postižením. Návštěvník arboreta vlastně vstupuje do jejich soukromí a je třeba se podle toho chovat. Vstupujeme do areálu, který je už na první pohled opečovávaný. Krásná kaple, malý zámeček, něco hospodářských budov – vše krásně opravené. Dýchá to tu pohodovou letní atmosférou. Tiché místo k rozjímání. Jdeme dál do hloubi areálu, míjíme moderní budovu a tady se park otevírá. Spousta stromů a keřů s popiskami – vůbec jsme nečekali, že toho tu budou mít takové množství. Desítky a desítky exemplářů. Dětské hřiště, smyslový park, akustický park. Krása! Potkáváme několik turistů, tatínka s hrajícími si dětmi a klienty Domova různého věku – děti i dospělé. Někteří se s námi dávají do řeči. Chvíli se zastavujeme na zdejších atrakcích, a potom jdeme dál brankou v plotě a zde se nám otevírají další rozlehlé prostory arboreta. Takže ne desítky, ale stovky exemplářů! Juj, tady je tak krásně! Procházíme další brankou, přejdeme dřevěnou lávku a cedule nás směrují k hradu. Podle všeho toho z něj už mnoho nezbylo. Jsme utahaní a navíc se schyluje k dešti, takže se obracíme zpátky. Hrad si necháme na jindy. Procházíme poslední částí arboreta, ještě si prohlédneme „zvířecí“ část areálu s hospodářskými zvířaty, a pak už pa, Domove, bylo nám tu hezky a třeba zase někdy příště!
Web Domova pod hradem: https://www.uspza.cz/index_sub.php?id=1300
Vsedáme do auta a začínají padat první kapky. Otáčíme auto zpět k Žamberku, cestou sem jsme totiž potkali sympaticky vyhlížející hospodu. Hodláme se v ní schovat, než přejde déšť. Vracíme se do obce Písečná a zastavujeme na parkovišti před Hospodou Růženka. Vystupujeme z auta a kapky přerůstají v regulérní déšť. Honem do hospody! Usedáme za stůl v útulné hospůdce a začíná lít jako z konve. Pěkná průtrž mračen. Déšť však trvá jen pár minut. Objednáváme si a Milan prosí číšníka, jestli by dobil Andulčin mobil. Je to ochotný pán, bere nabíječku a mobil a odchází za výčepní pult. „Snad mi ho zase vrátí“, děsí se Andulka. No, snad jo :o)
Ze zpráv v radiu, které slyšíme, se dozvídáme, že se má ochladit a předpokládají se přívalové deště. Jen jsme se nedoposlouchali, jestli už v noci, nebo až zítra. Platíme, bereme si od číšníka docela slušně nabitý mobil a opouštíme hospodu. V autě na parkovišti se An marně snaží připojit na nějaký meteoserver. Ač to vypadalo bledě, nakonec se jí internet podařilo rozpohybovat a zjistila, že v noci by pršet nemělo. Takže otáčíme auto opět směr jih, projíždíme Žampachem a jedeme dál hledat nějaké nocležiště. Pomalu přestává pršet a bydlení v lese nacházíme. Sice jsme zase ohoblovali podvozek – ach jo, proč je v lese tak nerovnej terén! :o), ale zabydlujeme se. Podruhé večeříme, oslavujeme naše výročí. Teplé víno je lepší než žádné víno a oslava to je. Vyčistit zuby a jdeme spát.
Meteroserver kecal!!! Probouzí nás déšť bušící na plachtu našeho přístřešku. Déšť střídá ještě prudší déšť. Cáká nám na nohy. Milan provádí rychlou akci – vběhni do auta, popadni celty, zakryj nám jimi nohy. A je to v suchu. Usínáme. Déšť postupně ustal, ale za čas nás probouzí další liják. Pozor, změna – ještě prudší liják je provázen bouřkou. Otočil se vítr a cáká nám na hlavy. Milan vybíhá, věší další celtu přes ukotvovací šňůru přístřešku a je to v suchu. Ovšem netušíme, na jak dlouho, protože vítr sílí a přístřeškem to cloumá. V hlavách každého nás běží myšlenky, co všechno popadnout při rychlém přesunu do auta, abychom utrpěli co nejmenší vodní škody. Naštěstí prudší vítr nepřišel, déšť nakonec ustal a my jsme se dospali k ránu.
Ráno rychle balíme, vyjíždíme z lesa na silnici a začíná znovu pršet. Jééé, duha a dvojitá. A celá. To je krása! Pokračujeme dál na jih a hledáme, kde bychom posnídali. Déšť sice ustal, ale byla by dobrá nějaká autobusová zastávka pro případ, že by se zase rozpršelo. Zaparkovali jsme u zastávky s kouzelným názvem Řetůvka. Uvařili jsme čaj, pojedli a vsedli na ocelový oř. V ten moment přijela dvě auta a začala uzavírat silnici, ze které jsme před snídaní přijeli. Byly to serpentiny, ve kterých měl proběhnout automobilový nebo motocyklový závod.
Fotky Žampach: https://zabrezi20.rajce.idnes.cz/Letni_putovani_2018_-_Zampach/
Míříme do Litomyšle.
