"Letní putování 2021" - Chrudim a Žďár nad Sázavou
Letošní putování je s uvozovkami, protože proběhlo v polovině září. Ale vlastně to bylo dobře, že jsme v srpnu jet nemohli, protože pršelo a byla zima. První dva týdny v září pak byly naopak ukázkově letní.
PONDĚLÍ 13. září, 9:46 – vyrážíme.
V 9:57 zjišťuji, že jsem zapomněla dvoje capri kalhoty (rozuměj tříčtvrteční tepláky), které jsem měla v plánu si vzít. Mám jen ty jedny na sobě. Hlásili vedro, budu se potit, jedny mi stačit nebudou. A to mi to včera v hlavě dlouho šrotovalo, co všechno jsem si vzala a jestli jsem připravená na každou příležitost a prostředí. Celou dobu mi taky něco našeptávalo, že mi něco schází, proto jsem donekonečna probírala, co všechno jsem si sbalila. Jedenáct minut po odjezdu z domova mi to došlo. Nejsem si tím úplně jistá, takže zastavujeme, lezu do kufru auta a prohrabuju se cestovní taškou. Nejsou tam. Ach jo! Takže otočka a zpátky domů.
Ujeli jsme 15,7 km a v 10:12 vyrážíme znovu. Jestli odteď zjistíme, že něco nemáme, tak na to prdíme, prostě jsme to nepotřebovali.
CHRUDIM
Chrudim je krásné město s historickým centrem a malebnými uličkami, které stojí za to si prošmejdit.
Táta zapomněl kšiltovku, zjistil to v Chrudimi. Vracet se nebudeme.
Procházíme městem, kocháme se. Míjíme pánské kadeřnictví. Milan se od prosince minulého roku nenechal stříhat, protože kašle na to, aby si kvůli návštěvě kadeřnice dělal antigenní testy. Jít tam bez testu zase nechtěl, protože je poctivec a dodržuje předpisy. Jednou se dokonce ostříhal sám, ale teď už se na něj nedá dívat. Povídám mu: „Co kdyby sis zašel tady? Prostě bez testu, na rychlovku?“ Otvírá dveře kadeřnictví, táže se, jestli by ho paní kadeřnice vzala, zaplouvá dovnitř. Po dvaceti minutách je venku. Konečně se na něj dá dívat. Takže první spáchaná ilegální činnost. Těch bude v příštích dnech ještě mnoho, však uvidíte. Zamítli jsme nechat si udělat PCR testy pro komplikovanost jejich pořízení, i když jsme o nich uvažovali, abychom měli na týden klid a mohli všude chodit. Shánět místo, kde nám někde na Moravě udělají ty antigenní, tak na to kašleme. Jsme připraveni stát se rebely a páchat ilegální činnost.
Opouštíme Chrudim a míříme do Žďáru nad Sázavou.
Stavujeme se na jídlo v motorestu Na Skalce kousek za Slatiňanami. A to je naše další rebélie.
ŽĎÁR NAD SÁZAVOU
Kolem jsme jeli mockrát, ale zastavujeme se tu poprvé. Ve vzduchu panuje pozdně letní pohodová atmosféra, nasáváme ji do hrudních košíčků plnými doušky.
V každém městě vždycky jako první navštívíme Infocentrum, což se stalo i tady. (Předtím v Chrudimi taky, nebojte.) Prošli jsme si okolí zámku a kostela, podívali se na sádky. Nespěcháme, kocháme se, je tu krásně. Vyšlápneme si nahoru na Zelenou horu. Staneme před poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého. Překvapuje nás, jak odrbaně vyhlíží památka zapsaná v seznamu UNESCO. Ale i tak je to moc pěkná stavba na malebném místě, navíc se právě opravuje, takže za čas bude určitě krásná. Obcházíme si areál dokola, kocháme se výhledy do krajiny. Po sejití dolů zpět k Infocentru bychom si tu rádi poseděli v kavárně s kafíčkem a zákuskem, ale odpoledne se chýlí ke svému závěru a my před sebou máme ještě dlouhou cestu. Morava volá!
V 18:15 vykládáme v Lužicích, co jsme u nás vybrali od dárců pro rodinu postiženou Tornádem.
Ještě v Hodoníně nakoupit večeři a snídani na zítra a hurá do Dubňan, kde jsme ubytovaní u mojí sestřenice Jitky a její rodiny.