"Letní putování 2021" - Velehrad, Modrá, Kyjov, Stříbrnice
ÚTERÝ 14. ZÁŘÍ 2021
VELEHRAD
Nikdy bych neřekla, že se sem zajedu podívat. Katolická fanynka nejsem, takže duchovní hodnotu to tu pro mě nemá, ale když jsme ubytovaní tak blízko, rozhodli jsme se, že se na to slavné místo podíváme.
Mají to tu pěkné, upravené, udržované. Hezké místo na nedělní výlety. Něco jako pro nás zajet si v neděli odpoledne na Kuks. Taťka nás jako děti brával v neděli po obědě na Dalešickou přehradu. Taky možnost. Prostě místa, která máte za humny a občas se tam zajedete podívat, protože to tam máte rádi. Celý areál si hezky projdeme, pokocháme se, a pak si popojdeme asi kilometr do archeoskanzenu Modrá.
MODRÁ
Archeoskanzen představuje opevněné sídliště z doby Velké Moravy. Dáme oběd v Šenkovně u skanzenu, abychom měli na prohlídku dost sil, a pak hurá dovnitř. Ještě že jsme se venku posilnili, protože vstupujeme do poměrně rozsáhlého areálu, který nabízí spoustu objektů k prozkoumání. Strávíme tu docela hodně času. Volně tu pobíhá bachyně se selátky, slepice a kozy. V oploceném výběhu na nás syčí husy a gagají kachny. Obejdeme si všechny budovy, nakoukneme do nich a když je možnost, prolezeme si je i zevnitř. Tvůrci staveb si tu opravdu vyhráli. Jsou zbudované pravděpodobně původními technologiemi, aspoň tak si to myslíme. Jen následné opravy, kdy už je napadl zub času, probíhaly za pomoci imbusových vrutů. Ale nad tím jsme přimhouřili oko, protože se nám tu líbí. Z jedné z místností školy se ozývá jakýsi podivný zvuk. Chvíli ho zkoumáme a zjišťujeme, že to asi nebude zvuková replika dobového chrápání, ale že si někdo uvnitř dává šlofíčka. Vyšplháme na vyhlídkovou věž a kocháme se překrásnými panoramaty. Opouštíme sídliště a venku nad ním na kopci ještě navštívíme kamenný kostelík sv. Jana, který je hypotetickou replikou (tak jsem se dočetla na internetu) velkomoravského kostela z 9. století.
Vracíme se zpět do Velehradu a odměňujeme se dobrotami ve zdejším Titique café. Uvnitř je vedro k padnutí, proto usedáme venku u stolečku zpola ponořeného do stínu, který se ale pomalu ztenčuje a ztenčuje, až nakonec spočineme pod žhavými proudy slunečních paprsků, před kterými nakonec prcháme. Dneska je fakt vedro.
Nasedáme do auta a vracíme se zpět směrem na Dubňany s tím, že když se nám někde bude líbit, zastavíme tam.
STŘÍBRNICE
Zastavujeme v obci Stříbrnice. Už dopoledne, když jsme mířili za dnešním dobrodružstvím, nás zaujal krásný, modrý kostel na kopci. Vyjíždíme do vrchu a parkujeme u hřbitova s kostelem sousedícím. Smí tu parkovat jen návštěvníci hřbitova, jinak jim bude odtaženo, a tak jdeme navštívit hřbitov. Sedneme si na lavičku a kocháme se překrásným výhledem přes údolí na protější kopec. Pak si zajdeme ke kostelu, je tu krásně.
KYJOV
Obejdeme si náměstí, mají ho tu pěkné. Táta si kupuje kšiltovku. Je ostříhán, má čepici, mise splněna, můžeme jet domů :o) Ale ne, to byl vtip, dovolená pokračuje.
Vyšlápneme kopec ke kapli sv. Josefa a v tamním parku Milana napadne, že by si tu mohl zacvičit. On totiž několikrát denně protahuje tělo. A prý ať si zatím někam zajdeme, třeba do vinotéky s pergolou, kolem které jsme šli. Bereme ho za slovo a za chvíli si objednávám Rulandu šedou. Paní prodavačka mi nalévá čtvrtlitrový džbáneček, k němu dostávám ještě karafu s vodou. „Šestnáct korun, prosím.“ „Zbláznila jste se, šestnáct?“ „Ano, šestnáct.“ Nechávám paní prodavačce 25% dýško a aby ani moje dítě nestrádalo, objednávám mu čtvrtlitránek červeného burčáku, právě ho prý dovézli. „Slečna to má dražší, prosím sedmnáct korun.“ Usedáme před vinotékou pod pergolu, po které se pne červené víno a užíváme si krásný teplý, letní podvečer. Po čase se k nám připojuje i táta a společně odcházíme k autu. Ahoj, Kyjove, líbíš se nám, dovedu si představit, že bych tu bydlela.