Den čtvrtý – pátek 19. srpna 2016
Dobruška
Nové Město nad Metují
Ráno se probouzíme právě včas, abychom viděli východ slunce. Jen se v přístřešku zvedneme na lokty a sledujeme tu překrásnou scenérii. Trvá jen chvilku, sluníčko je neuvěřitelně rychlý běžec. Ještě se na pár slastných minut zavrtáme do spacáků, abychom, jak říkávala moje teta ze Slovácka, vtáhli žlůtko.
Pak se nasnídáme, sbalíme náš pojízdný cirkus a zamíříme do Dobrušky. Zaparkujeme na náměstí. Parkovací automat 10 Kč na hodinu. Dneska je opravdu pořádné vedro, prostě pravé léto.
Zavítáme do městského informačního střediska, najdeme si na internetu nějaké kešky a jdeme lovit. Při sběru souřadnic pro jednu z nich si na náměstí hrajeme s kamennou koulí otáčející se na vodním polštáři. Zajímavé řešení fontány, nikdy jsme nic podobného neviděli. Snažíme se měnit její směr a blbneme jak malé děti.
Před geoodlovem ještě vylezeme na věž, která tu na nás z lůna náměstí šibalsky pomrkává shůry.
Už jste někdy viděli model budovy zachycující její stav po požáru? Tak takový tu mají. Prostě věž s vyhořelou střechou. Vyšlapeme schody a nahoře se nám otevírají překrásné výhledy nejen na dobrušské střechy, ale také na Orlické hory a částečně i Krkonoše. Jen ty paneláky kdyby tu neměli tak blízko historického centra. Součástí prohlídky věže je galerie několika ranných děl Františka Kupky. Můžete si vybrat prohlídku s průvodcem i bez něj. Netušila jsem, jak nadaný malíř ten pan Kupka byl. Já jsem vlastně vůbec nevěděla, že to byl náš malíř. Slavný a ve světě uznávaný malíř. Po prohlídce následuje svačinka s kávičkou, tak to totiž máme na náměstích rádi, okouknutí města, Andulka nám kupuje zmrzlinu, odlovujeme kešku a pomalu přemýšlíme, kam vyrazíme dál. Dobruška nás okouzlila, ještě se sem někdy vrátíme.
Cílem naší další cesty se stává Nové Město nad Metují. Byli jsme tady před devíti lety. Jen jsme se tu tenkrát trošku mihli před zámkem a jelikož to bylo mimo sezónu a Anička byla ještě maličká, řekli jsme si, že se sem někdy v budoucnosti znovu podíváme. A to právě nastalo. Na rozdíl od Dobrušky, na jejímž náměstí to klokotá spoustou lidí, je náměstí v Novém Městě líné a na první pohled bez života. Ovšem první dojem často klame a my záhy zjišťujeme, že je tu opravdu nádherně a vůbec ne mrtvo. Novoměstské náměstí je opravdu překrásné.
V městském informačním centru si za 8 Kč kupujeme parkovací terčík a auto necháváme na parkovišti přímo na náměstí. Maximální doba parkování je tu tři hodiny. Po umístění terčíku v autě zavítáme do Městského informačního střediska ještě jednou, abychom na internetu pohledali nějaké zdejší kešky. Mladého muže za přepážkou poprosíme, aby nám k jedné kešuli něco vytiskl. Od té chvíle se nám hoch nadšeně věnuje, chce nám radit, kde jakou kešku najdeme a trvá na tom, že máme veřejný internet zdarma, protože jsme hledali jen samé užitečné informace a za to se prý u nich neplatí. V jedné z restaurací v podloubí na dolní straně náměstí se dobře naobědváme (ceny opět do devadesáti korun). Škoda, že si nepamatuji, jak se ta restauračka jmenovala, protože tak příjemný a usměvavý personál jsem snad ještě nezažila a ráda bych se o tu informaci podělila. Po obědě míří naše kroky na zámek.
Vyšlapeme schody na zámeckou věž Máselnici a kocháme se výhledy nejen na Orlické hory, ale i na zámeckou zahradu s překrásným dřevěným mostem. Po sestupu z Máselnice se jdeme zblízka podívat na ten monumentální most a prohlédnout si zámeckou zahradu.
I tady mají voliéru s exotickým ptactvem. Asi se všude rozkřiklo, že ptáčci táhnou malé návštěvníčky. Anynku teda táhnou bezpečně.
Po prohlídce zámecké zahrady si jdeme obejít náměstí zezadu. Říkají tomu tady Na Zadomí a opravdu stojí za to si to projít, protože zdejší domy se svými zákoutími jsou překrásné i ze své odvrácené strany. Následuje krátký odjezd vozem na nákup potravin a vody a návrat na náměstí. Rozhlížíme se, kam bychom zašli posedět. Vybíráme si jednu ze zdejších kavárniček a usazujeme se na její předzahrádce. V takovém krásném letním podvečeru by byl hřích zalézt dovnitř. Kavárenské povaleče děláme rádi. Naše zdejší povalečství je korunováno překrásným výhledem na starobylé náměstí s jeho malebnými domy. Plnými doušky nasáváme atmosféru. A pak už sbohem, Nové Město, jedeme hledat nocleh. Tentokrát nám to sice trvá o něco déle, protože severovýchodně, kam směřují naše kroky, se táhne strmé údolí Metuje a nejsou tam vhodná místa pro spaní. Naštěstí jen o pár kilometrů dál nacházíme v lese kousek od místní silničky místo, které vyhovuje našim potřebám. Takže postavit tábor, najíst se a spát. Andulka s tátou se jdou ještě na kraj lesa pokochat západem slunce, a pak už opravdu ulehnout a dobrou noc!
Pokračování příště...
