Den pátý, poslední, den tisíce schodů – sobota 20. srpna 2016
Dobrošov
Náchod
Ráno je sice příjemné, ale je zřejmé, že dneska už pařák jako včera nebude. Nasnídáme se, sbalíme a jedeme do pevnosti Dobrošov.
K pevnosti přicházíme po půl desáté, takže krásně stíháme dnešní úplně první prohlídku, která začíná v 10:05. Srpnové víkendové prohlídky jsou tu prý zvláštní tím, že se výkladu v nadzemní expozici a začátku prohlídkové trasy bunkru Zelený jako průvodce účastní náchodský starosta. Prý je to tu letitá tradice. Pana starostu mají sympatického a je zřejmé, že je na pevnost velmi hrdý. Jelikož je nás, návštěvníků, docela hodně, prohlídka se oproti avizované hodince o něco protahuje. Je tu k vidění spousta věcí. Nikdy bych neřekla, co všechno v takovém bunkru může být. Postele, jídelna, splachovací záchody, ošetřovna, dokonce operační sál... Myslelo se na všechno. Hluboko smekám před umem našich předků, kteří dokázali ve velmi rekordním čase postavit dílo, na němž je jasně patrné, že je účelné a bytelné. Dole je krásných 6°C. Není to ale až tak hrozné, dá se to vydržet, ale už se těšíme, až se venku ohřejeme. Nahoru vede 262 schodů, tak chutě na ně. Sice jsem se výstupu trošku obávala, ale šlo to vzhledem k počtu návštěvníků, a tedy pomalému tempu, docela dobře. Ani jsme se nezadýchali. Po krátké přestávce pokračujeme dál na bunkr Jeřáb. Ten je mnohem menší než bunkr Zelený, ale opravdu komfortně zařízený.
Po jeho prohlídce vyrážíme na Jiráskovu turistickou chatu, chceme se tam najíst. Chata je to veliká, krásná a nedávno zrekonstruovaná. V restauraci je narváno. Přisedáme ke stolu starších manželů. Zanedlouho odchází početná skupina turistů a my přestáváme utiskovat ony manžele a zabíráme si svůj vlastní stůl. Jsme překvapeni, že i tady nahoře se dá pořídit oběd do devadesáti korun. Jídlo je opravdu výborné, moc jsme si pochutnali. Po jídle se Milan vnořuje do lůna divočiny, aby se pokusil najít místo, kde s kamarády před víc než dvaceti lety rozložili při vandru svůj tábor. My s Andulkou čekáme na lavičce u chaty. Táta se vrací s nepořízenou. Nenašel to.
Kupujeme si lístky na rozhlednu chaty a stoupáme vzhůru. Opět překrásné výhledy na Orlické hory. To se prostě neokouká. Loučíme se s Jiráskovou chatou, kravičkami na pastvině i Dobrošovem a nasměrujeme železného oře na Náchod; naši poslední dovolenkovou štaci.
Parkujeme na náměstí a rozhlížíme se, kde bychom koupili zmrzlinu. V Andulčině zmrzlinkovém fondu máme ještě docela pěknou částku, a tak jsme lačni studené dobroty. Hledáme dlouho, ale nakonec nacházíme. V Náchodě jsme byli před dvěma lety, ale nenavštívili jsme zámek. Tak hurá na něj, vzhůru jen vzhůru! Jak už je naším dobrým zvykem posledních dní, vystoupáme na zámeckou věž a v rámci prohlídkového okruhu si prohlédneme sklepení a zámeckou terasu.
Povím Vám, že na každém svém sídle si to panstvo umělo pěkně porichtovat. Každý zámek má svá překrásná zákoutí a výhledy do okolní krajiny, které berou dech. Náchod není výjimkou. Než nadobro opustíme náchodský zámek, navštívíme ještě jeho medvědárium. Mají tu dva medvědy. Jsou to původně cirkusoví medvídci, kteří tu našli zasloužený odpočinek. Původně se jmenovali Ludvík a Dáša, ale při návštěvě náchodského rodáka Josefa Škvoreckého byli slavnostně překřtěni na Františka a Františku. Prochází se tu ale jen jeden medvídek, asi holka. Druhý nejspíš někde chrní. Na jídelním plácku mají spoustu pamlsků. Je zábavné studovat, co mají huňáči rádi víc a co míň. Co je ožrané, co rozšlapané, čeho se vůbec nedotkli... Kromě ovoce a zeleniny se tu válejí zbytky z bochníků chleba, ze kterých méďové vydlabali vnitřky a celou kůrku nechali.
Všechno jsme si prohlédli a teď naše kroky směřují zase dolů. Tentokrát volíme cestičku vyšlapanou podél schodiště.
Je sobota navečer a naše dovolená končí. Bylo to krásné, užili jsme si to moc a těšíme se na příště.
Pěchotní srub Zelený 262 schodů
Bunkr Jeřáb cca 40 schodů
Rozhledna Jirásek 99 schodů
Ku zámku v Náchodě 305 schodů
Ku věži náchodského zámku 26 schodů
Věž náchodského zámku 141 schodů
Ze sklepení náchodského zámku 26 schodů
Celkem 899 schodů
Když připočteme schody, které jsme ten den stekli mimo tento výčet (schody do restaurace, k medvědáriu atd., možná jsme tisícovky dosáhli nebo se jí aspoň hodně přiblížili).
Na našich cestách po Východních Čechách nás mile překvapilo, že se dalo všude nejen v rámci poledních menu najíst do devadesáti korun.
Přestože jsme toho hodně viděli, za celou dovolenou jsme najeli pouze 248 km. Jen v našem kraji toho máme ještě mnoho co poznávat a moc se na to těšíme.
