Už dlouho se ke mně čas od času dostává jedna informace. Vaječné skořápky jsou výborným zdrojem vápníku.
Když jsem se přenesla přes období to se přece nedá pozřít, překonala v čem to asi namelu, dospěla jsem k rozhodnutí já to zvládnu a chci to. A když mi to navíc ještě Andulka potvrdila rozmluvou s Vesmírem (o jejích rozmluvách někdy příště), že tohle je opravdu to, co potřebujeme, bylo už jen kousíček k tomu, abych si do nákupního lístečku napsala HMOŽDÍŘ.
Dneska jsem si ho s posvátnou úctou přivezla z města. Rozbalila, umyla, vložila do něj půlku skořápky z vařeného vejce a třela a třela a třela... Chutná to docela dobře. Ano, skřípe to mezi zubama, ale dá se to docela dobře pozřít. A je to mnohem chutnější než zelený jíl. Ten taky skřípe mezi zubama a navíc je fuj :o)
Můj krrrasavec
