Myší sezóna

Přišel podzim a s ním každoroční tah myší směr dům.

Odlapili jsme jednu myšičku u Andulky v pokojíčku, jednu u mě v dílně a měli jsme pocit, že máme pro letošek uklizeno. Jenže… chyba lávky!

Je noc. Spím. Probouzí mě šramot. Napínám slechy – zní to jako štrachání myši. Je to štrachání myši!

Marcela: „Je tu myš!“

Milan: „Jo, je tu.“

Chvíli se nic neděje, ležíme oba dál a doufáme, že to přejde. Nepřešlo. Štrachání pokračuje. Pod skříní, za postelí…

Milan: „Leze po mně!!!“

Milan vstává, odchází hledat do přízemí do své dílny pastičku. Nenachází ji. Slyším jakoby cvaknutí pastičky – nejsem si tím ale jistá. Milan jde do mé dílny pro naši jedinou zvěstnou (opak nezvěstné) pastičku. A ejhle – je v ní myška. Vynáší myšku na zahradu. Akce ukončena – uleháme.

Uf, to byla noc!

Přes den Milan nastražuje v ložnici pod skříň onu jedinou zvěstnou pastičku.

Je noc. Spím. Probouzí mě šramot. Vychází zpod skříně. Naslouchám nočním zvukům. Vtom se probouzí i Milan, bleskově sebere připravenou baterku a míří s ní pod skříň. Chytila se myš. Štrachání pokračuje.

Milan: „Ta myš je snad živá.“

Jdu se vymočit. Při návratu koukám pod skříň. Chycená myš moc živě nevypadá. Ulehám. Usínáme. Probouzí mě šramot. Vychází zpod skříně.

Marcela: „Tam je snad ještě jedna myš a okusuje tu první.“

Milan: „Myslíš, že je myš kanibal?“

Marcela: „To fakt nevím.“

Milan kouká pod skříň.

Milan: „Je.“

Milan vstává, odnáší zbytky mrtvé myši na zahradu. Nastražuje pastičku. Uleháme. Probouzí mě děsná rána. Sklapla pastička. Milan míří baterkou pod skříň. Sklapla, ale naprázdno. Milan vylézá z postele a na kolenou sleduje dění pod skříní. V rohu se krčí druhá myška. Pomaličku usínám. Rána.

Marcela: „Co děláš?!“

Milan se snaží utlouct myš dřevěnou tyčí.

Marcela: „Ses snad pos…?!“

Milan: „Pozor, bude další rána!“

Rána. Milan odnáší ubitou myšku na zahradu. Nastražuje pod skříň pastičku. Jdeme spát.

Uf, to byla noc!

Přes den průběžně kontroluji pastičku pod skříní. Nic se nechytlo, snad bude klidná noc, už bychom se opravdu potřebovali vyspat.

Je noc. Spím. Probouzí mě šramot. Pod skříní se zase něco děje. Chci to zaspat. Usínám. Probouzí mě šramot. Milan míří baterkou pod skříň.

Milan: „V pastičce je myš. Živá.“

Milan vstává, vyšťourá položivou myš, odnáší ji na zahradu. Milan nastražuje pastičku na chodbě před ložnicí. Už se fakt chceme vyspat!!!

Na chodbičce před ložnicí se několik dní nic neděje. Milan odnáší pastičku do mojí dílny.

Je brzké nedělní ráno. Z dílny slyším cvaknutí pastičky. Je to macek :o)

Naše mrchožroutka Ťapka (mouratá kočka) naše úlovky ochotně recykluje. Občas, když člověk není dost rychlý, dojde i na přetahovanou. Vždycky zvítězí urputné kočičí drápky zaseknuté do naší ruky, protože jak Ťapka něco zchvátí, nikdy to nenavrátí. To pak přijdou na řadu kožené rukavice, aby se myška vyprostila z pastičky.

Pastička zůstává stále u mě v dílně, zatím jsme na čísle dvanáct.