Příště chci hodináře

V rámci Dnů evropského dědictví jsem s rodinou navštívila firmu Elton hodinářská, a. s., výrobce hodinek PRIM v Novém Městě nad Metují.

Víte, že hodinový strojek obsahuje víc než 130 součástek? Já jsem to nevěděla. Ne, že bych po tom někdy pátrala, nikdy mě to nenapadlo, každopádně je to pro mě číslo překvapivě vysoké. Když se ale podíváte do útrob hodinového strojku, už tak překvapení nejste. Těch miniaturních věciček je uvnitř opravdu hodně. A všechny tyhle titěrnosti tam vložily lidské ruce. Nechápu, jak to vůbec někdo mohl dokázat. A teď po čtyřicítce, kdy mi slábne zrak na blízko, už nechápu ani to, jak je všechny mohl vidět. Zaměstnanci hodinářské firmy musí mít vynikající zrak, to je podmínka pro jejich přijetí. A co pak, když začnou špatně ostřit na blízko? Vyhazov? Budu se muset někde přeptat.

Továrna mi připomněla má studentská léta, kdy jsem chodila na praxi do OP Prostějov – haly, chodby, schodiště – jen všechno menší než v OP, ale atmosféra podobná.

To, co jsem viděla ve výrobní hale, pro mě bylo španělskou vesnicí. Nějaké CNC obrábění – stroj, v jehož hermeticky uzavřených útrobách se něco kvrdlalo a převalovalo, něco tam neustále stříkalo a víc vidět nebylo... A z toho velkého stroje vypadne něco tak neskutečně titěrného, že to ani nejde pořádně uchopit mezi prsty. A pak se to dál obrábí na cosi velikosti pouhým okem neviditelné a někdy ani pod lupou, takže se s tím dál pracuje pod mikroskopem. Tohle mi hlava fakt nebere. U toho bych vyrostla po pár minutách. A to je věc, ke které jsem se chtěla dobrat. V příštím životě, jestli budu ženou, a to bych ráda, protože mě to baví, vezmu si hodináře, protože tak neskutečně psychicky vyrovnané muže jsem dosud neviděla. Ten klid, co z nich vyzařoval, byl božský a velice blahodárný. Zajímalo by mě, jakou tady mají fluktuaci pracovníků, protože tuhle práci opravdu nemůže dělat každý.

Takže příště už jen hodinář :o)