Střípek třetí

Marina věděla, že nepřijede a přesto někde uvnitř ní cosi zarputile doufalo. Říkal přece, že něco má a že s nimi na vodu jet nemůže, tak proč se stále rozhlíží, jestli ho neuvidí přicházet? A vlastně ani neví, jestli k ní vůbec něco cítí. Je to už měsíc, co ji políbil a od té doby se neviděli. Asi si to všechno jenom namlouvá. Jak dlouho se vlastně znají? Tři roky? A celou dobu se nesnášejí. Tenkrát, když se poprvé viděli na plese, se jí hned zalíbil. Dokonce s ním tančila. Byl, pravda, už lehce ovíněn a možná právě jen díky tomu o sobě řekl tolik informaci. Jinak byl totiž velmi uzavřený člověk. Marina byla vdaná a z její strany to byl pouze zájem o zajímavého člověka, nic víc. Od té doby se jí vyhýbal, i když se v práci občas vídali. Něco se po onom plese změnilo a ona nevěděla co. Byla z toho trochu zmatená. Vyložila si jeho náhlý chlad tak, že ji nesnáší a zařídila se po svém. Začala ho nesnášet taky. A právě proto byl její šok tak veliký, když ji před měsícem na firemním večírku začal líbat. A ona se nebránila. Vlastně se jí to líbilo. Asi to byla jen náhoda, momentální rumové opojení, které dočasně překonalo bariéru, která se mezi nimi tyčila jako vysoká zeď. Ale co když ne? Co když to opravdu něco znamenalo? Marina byla zmatená. Měsíc, co už od té události uběhl, byl pro ni nekonečnou směsicí protichůdných pocitů. Neustále na něj musela myslet. V něco snad doufala, ale rozum jí říkal, že je to nesmysl.

Vyjeli s manželem a partou kamarádů na tradiční jarní vodu. Vše probíhalo jako obvykle, žádná změna. Jen mezi ní a jejím manželem tentokrát cosi stálo. Bylo to odcizení. Už rok s ním bojovali. Marina rok doufala, že to nějak zvládnou, překonají ho, ale nedařilo se. Po dvanácti měsících docházení do manželské poradny, kdy jí psycholog pomohl nahlédnout na jejich vztah z více úhlů, jí došlo, že s manželem být nechce. Jejich vztah se nevyvíjel, zamrzl na mrtvém bodě. Žádné vyhlídky do budoucnosti. Byla rozhodnutá, že se rozvede. A teď, když večer seděli s kamarády u táboráku, si už dokázala přiznat i to, že je čerstvě zamilovaná. Nepřemýšlela nad tím, jestli je to dobře nebo špatně. Přemýšlela jen nad tím, jaký vliv bude mít její rozhodnutí na jejího manžela. Věděla, že ať se zachová tak či onak, vždycky někomu ublíží. Když odejde, ublíží manželovi, protože ten se rozhodně rozvádět nechtěl, když zůstane, bude ubližovat sama sobě. Snažila se představit si bolest, kterou by prožívala po jeho boku. Byla to docela děsivá myšlenka. Nechtěla ublížit vůbec nikomu, ale rozhodnout se musela. Je sobecké, když bude hledět jen na sebe? Možná ano, ale jistojistě ví, že zbytek života prožije sama se sebou a svými pocity a chce, aby ty pocity byly příjemné. A v tom ho spatřila. Najednou se vynořil ze tmy. Osvícen září plamenů stál za zády lidí sedících kolem ohně. Štípla se do ruky, aby zjistila, jestli se jí to nezdá. Nezdálo!