Voňavé Vánoce

Miluji tu chvíli, kdy Milan přinese zvenku vánoční stromek a jeho vůně se rozline domem.

Letos jsme stromeček koupili včas. Stál na dvoře opřený o zeď už dva týdny před štědrým dnem a to je náš rekord. Chodíme nakupovat do Dvora k Městským lesům. Mají tam velký výběr a nízké ceny. Jen občas se nám stane, že nepřijdeme dost brzy a krčí se tam pokroucení chudáčci. Ale ani to nám neva. Vloni jsme ale přišli pozdě, už nebylo co prodávat, tak zavřeli dřív a my jsme museli koupit u obchoďáku předraženou jedličku, protože už nebylo kam zajít. Takže letos máme splněno s předstihem, na dvoře se pod síťkou hrdě tyčí krásný smrček.

Je Štědrý den dopoledne a nastává ta chvíle. Milan přináší stromeček a domem se už brzy rozline nádherná vůně, kterou všichni tolik milujeme. Pozor! Vůně? Co to je?! Do prčic, nějakej kocour měl potřebu si značit svoje teritorium. Se picnu!!! Tuhle vůni ze stromku nedostaneme. Snad jen že bychom ho důkladně osprchovali, jenže na to už není čas. Snad to brzy vyčichne, naštěstí to není úplně čerstvé, takže to není až tak silné. Větráme, snad to bude dobré. Po pár hodinách zjišťujeme, že to dobré nebude. Smiřujeme se s tím, že letos voňavé Vánoce nebudou. Ani po třech dnech. A to každé ráno poctivě otvíráme okno. No nic, i kocourci mají své potřeby a my se s tím musíme smířit :o)