Přiznávám se, používám v kuchyni bujón. Když je jídlo „jalové“, vrazím do něj bujón a krmě je zachráněna. Je to rychlé, je to jednoduché, je to efektivní. A proč si v kuchyni nezjednodušit život, když to jde, že? Kupuju bujóny bez glutamátu, zvýrazňovačům chuti nejsem ani trošičku nakloněna. Mám vytipované, které bujóny ho neobsahují a jdu do regálu najisto. JENŽE!... jsem si řekla, že ani palmový olej NE, to už můj ctihodný čtenář nějakou dobu ví. Proto jsem se na PO při nákupu zaměřila. Přečetla jsem si složení jednoho bujónu – byl tam, druhého – byl tam, třetího – zase tam byl! Dokonce ani ten v kvalitě bio, co jej tak ráda používám, ho obsahoval. Asi začínám mít problém, začala jsem tušit. PO byl téměř všude a když tam konečně nebyl a moje srdce začínalo pomaličku jásat, dojely moje oči až k položce glutamát sodný. Takže zase nic. Nenašla jsem jediný bujón, který by žádnou z těchto dvou položek neobsahoval. Tak to už mám fakt problém a velkej.
K problému se musíme postavit jak? Čelem.
Toho dne jsem si k obědu naplánovala rajskou polévku. A jelikož do ní obyčejně nakonec kostku bujónu hodím, protože s její chutí stále nejsem spokojená, dumala jsem, jak to tentokrát zaonačím, aby se to i bez přidání té delikátní kostičky s velmi koncentrovanou chutí dalo jíst. Začala jsem tím, že jsem si nadrobno nakrájela dvě veliké cibule a hodila je s kouskem másla na pánev. Zašmátrala jsem v lednici, vytáhla půlku kapie, nakrájela na malé kousky a přidala k cibuli. Přihodila jsem moji oblíbenou Solčanku a taky Horalku, aby tam těch chutí bylo co nejvíc, pro jistotu přisypala trošku mleté papriky, podlila vodou, přidala bobkový list, celý pepř a nové koření, přiklopila a děj se vůle Páně!
Řádně podušené jsem to rozmixovala tyčovým mixérem (koření jsem vyndala), přilila rajčatové pyré (kupuju je bez přidaných zbytečností jako je například modifikovaný škrob) a povařila. Jestli jsem to pak ještě dosolovala, to už si nepamatuju, ale to není až tak podstatné. Podstatné je, že to chutnalo skvěle. Dál už jsem pokračovala dle obvyklého receptu a báječná rajská polévka byla na světě.
Při vaření mi došlo, že můj taťka, kuchař, říkával, že je při vaření hustých polévek a omáček nejdůležitější „základ“. A tohle vlastně takovej nějakej základ ála Marcela Svobodová byl.
Teď přemýšlím, co všechno do svých základů budu dávat a jestli je budu připravovat vždy čerstvé nebo si nasyslím něco pro rychlou spotřebu do mrazáku. Zatím jsem se nerozhodla :o)
