Vy jste taková hezoučká

Dneska jsem byla ve Smiřicích u svého parodontologa a při té příležitosti jsem se stavila v tamní samošce. Stojím u pokladny, čekám, až na mě přijde řada a nějak si v myšlenkách ulítnu. Najednou slyším: "Mladá paní!“ Sice jsem to zaregistrovala, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. „Slečno!“ To už jsem zbystřila. „Můžu Vás poprosit, abyste mi tohle sebrala?" Přede mnou platící paní důchodového věku spadlo něco na zem a nedokázala se pro to sehnout. Hbitě jsem přiskočila a se slovy: ta paní byla lepší, na slečnu jsem už moc stará, jsem jí to podala. Podívala se na mě a pronesla: "Ale jo, slečna, vždyť jste taková hezoučká."  No a to jsem šla od toho parodontologa :o) Tam nechodí, aspoň myslím, dvacetiletí lidé.

Nejsem už mlaďoučká a hezoučká, ale v očích o generaci či dvě staršího člověka se tak asi jevím. Teda, jevíme, my všechny stařenky po čtyřicítce. Nám taky slečny o dvacet let mladší připadají krásné. A přitom jsme krásné všechny. Často jsou krásné právě ty stařenky o generaci či dvě starší než my, protože z nich vyzařuje moudrost věku.

Všechny jsme takové hezoučké!