"Letní putování 2021" - Buchlov, Buchlovice, Smraďavka, Bukovanský mlýn
STŘEDA 15. ZÁŘÍ 2021
BUCHLOV
Dnešní první zastavení se nachází na parkovišti Hospody U Špalka pod hradem Buchlovem. Vyšlápneme kopec ku hradu a zakoupíme si vstupenky na nádvoří. V tomto kraji se platí všude, i za vlez na nádvoří. Takže si to tu prohlédneme, nakoukneme do otevřené sklepní místnosti na výstavu moderního umění, některé vystavené kousky nás dost pobaví. Na zdi u schodiště, které je hustě pokryto břečťanem, to hučí jako v úlu. Břečťan hojně kvete a voní jako když vaříte jáhly. Drahnou chvíli jsem tu vůni nasávala do nozder a nebyla jsem schopná ji k něčemu přiřadit. Vlastně ani nevím, jestli jsem někdy viděla břečťan kvést. Vonět jsem ho necítila určitě. Opouštíme Buchlov a Milan nás vede do podhradí na místa, která má spojená se svými akcemi. Samozřejmě hospoda, ale také polní cesta lemovaná stromořadím, „tamhle jsem vylezl, když jsem sem přišel, tady jsme spali…“. Necháme ho vzpomínat a ani nám nedojde, že nás táhne do vrchu. Míříme ke kapli sv. Barbory, která se tyčí na vrcholu vedlejšího kopce. Prý nám nechtěl říkat, že se půjdeme kouknout na další kopec, protože moc dobře ví, že hrozilo, že mu tenhle výlet budeme bojkotovat. Je to tak, jsme totiž pouhé kavárenské povalečky. Jenže on prý musí také do přírody. Naštěstí mu tahle příroda pro tuto dovolenou stačí, prý nás už nikam nebude vláčet. U kaple si dopřáváme vrcholovou prémii, kterou s sebou pro tyto případy vždy nosíme v batohu. Prohlédneme si to tu a vracíme se k Hospodě U Špalka, chceme si dát oběd. Menu - polévka, grilovaná klobása - nás však nenadchne, takže odjíždíme vyhledat lepší nabídku.
BUCHLOVICE
Parkujeme u náměstí a hledáme, kde bychom se najedli. Všechno to tu na náměstí obejdeme a volíme restauraci Záložna. Všechny restaurace, které jsme letos navštívili, mají velmi omezený jídelní lístek a ceny poměrně vysoké. Nevadí, smažený sýr nám chutná. Ten totiž mají spolu s kuřecím řízkem úplně všude. V této restauraci si rozšiřujeme obzory, když mi číšník přináší džus dolitý vodou a pokládá ho přede mě se slovy: „Jeden bazén.“ „Prosím, řekl jste bazén?“ „Ano, takhle se tomu říká v každé hospodě.“ Po jídle vyrážíme na zámek. I sem se vstup do parku platí. Zvláštní kraj. Tentokrát si kupujeme vstupenku i na prohlídku (plníme tím svoji každoroční dovolenkovou kvótu: jedna prohlídka zámku. Víc jich nepotřebujeme, pletlo by se nám to), a protože nejbližší začíná za deset minut, volíme pozdější čas a jdeme se projít zmiňovaným parkem. Do něj musíme projít kolem zámku a když ho vidím, vydechnu úžasem. Ten je krásnej! Tady bych chtěla bydlet. Projdeme si rozsáhlý park a po jeho prohlídce staneme v prostorách zámku s pravými a nefalšovanými zámeckými papučkami na nohou. Když je pak na konci prohlídky vracíme do truhly, vidím, že všichni zvolili šedé, jen ty moje se tam uprostřed té šedi výrazně červenají. Mají to tu krásné, jak jinak, vždyť tu přeci budu bydlet, tak jaké jiné bych to tu asi měla mít. Fakt bych tu chtěla bydlet. Když nás zámek vyplivne ven, vracíme se do parku na kávičku a zákuseček do místní čokoládovny, jenže nám nedošlo, že tu budou mít pouze a jenom čokoládu a my máme na ten zákusek tak moc velikou chuť! S těžkým srdcem opouštíme areál zámku, jsme notně ucaprcaní, ale budeme hledat cukrárnu do roztrhání těla. Nacházíme ji kousek od náměstí hned vedle lekárny. Jmenuje se AnnyKrámek a prodávají zde i hezké drobnůstky. Moc se nám tu líbí a moc nám tu chutná. Jen jednu vadu na kráse cukrárna má. Nemají tu WC. Divné, že?
Odpoledne už sice postoupilo blíž svému konci, ale stále je čas na poznávání něčeho nového. Kam pojedeme? Zkusíme Smraďavku, je to odsud jen kousíček. Jsou to lázně a malá osada, která je součástí obce Buchlovice.
SMRAĎAVKA
Parkujeme před zámkem (Zámek je trošku honosný výraz pro tuto budovu, stačil by zámeček, ale prý opravdu zámek), procházíme se kolem jezírka a nasáváme klidnou pozdně odpolední letní atmosféru. Je radost, když člověk nikam nemusí a jen existuje. A proč se to tu jmenuje tak poeticky? Protože tu mají sirovodíkový pramen. Milan ho ochutnává a docela si pochutnává. Jako rodilej Poděbraďák je na takový dobroty zvyklej. Já se ani neobtěžuju sehnout k pramenu, protože nejsem takový fajnšmekr jako on. Ještě jednou si obejdeme jezírko a míříme k autu. Kde bychom tak zakončili dnešní den? Co třeba Bukovanský mlýn?
BUKOVANSKÝ MLÝN
Areál mlýna je vystavěn v tradičním stylu moravského Slovácka. Nabízí ubytování a restauraci, budova mlýna slouží coby rozhledna. Mají to tu hezké, ale lopatky mlýna pohání motor. Jsme zklamáni. Ale stavili jsme se tu vlastně hlavně kvůli Aleji českých panovníků, takže nám tenhle podvod žíly netrhá. Slíbili jsme Jitčině snaše Petě, že zjistíme, který z králů je v aleji poslední. Jestli jsou tam i prezidenti, a tudíž je poslední Zeman. Takže hurá za českými králi. A teď citace strejdy Gůgla: „Jedná se o zcela jedinečnou turistickou atraktivitu, která nemá v Česku obdoby. Na pozemcích u Bukovan byla na 650 metrů dlouhé stezce vysazena alej listnatých stromů. Mezi stromy bude postupně umístěno 79 soch osobností českých dějin – panovníků – od těch mýtických až po ty historicky nesporné.“ Líp bych to neřekla :o) Jen upřesňuji, že je tam v tuto chvíli osazených asi patnáct panovníků. První je Praotec Čech, to dá rozum, a poslední je… Karel I. 1916 – 1918. Uf, to jsme si oddychli. A teď už je vážně podvečer, slunce se sklání k západu a my opouštíme Bukovanský mlýn a míříme do našeho dočasného domova, do Dubňan.