Z deníku milovnice folku

Letos byla cesta na Smiřický hrnec trochu smutná. Jela jsem sama. Moje parťačka Alenka tentokrát nemohla a Milan s Andulkou měli akci Apalucha. Trošku jsem se rozhodovala, jestli se na to nemám vykašlat, ale nakonec jsem se rozhodla, že prostě pojedu a že si to tam i takhle sama užiju.

Na místo jsem dorazila asi v 16:35. Pohodlně jsem ubytovala auto na parkovišti, kde byl pouze jeden vůz, přispěla na místní psí útulek (vstupné je dobrovolné), dostala tabulku 70% hořké čokolády a volňásky do Tonga a dvacet minut před začátkem akce jsem usedla do téměř prázdného hlediště. Folkový festival Smiřický hrnec je znám tím, že první kapela začíná hrát asi deseti posluchačům. A to možná ještě přeháním. Postupně se tam diváci nasypou a nakonec je plno, ale začátky jsou vždycky divácky takové skromňoučké.

První kapela se jmenovala Kdoví. Pět mladičkých lidí z Chrudimi – tři kluci, dvě dívky. Hráli a zpívali bezvadně, moc se mi líbili. https://www.kdovi-folk.cz/ Ráda poznávám nové kapely a jsem ráda, že folk s každou novou generací stále žije.

Jako druhý vystoupil Vojta Kiďák Tomáško. Vlastně jsem ho naživo nikdy neviděla a z jeho repertoáru znám asi jen Toulavého. https://vktomasko.net/ Na pódiu se objevil drobný mužík s modrým pohledem, ze kterého sálala pohoda a čistota. Vloni sice oslavil sedmdesátku, ale je zřejmé, že mu cvičení tělesné schránky není cizí. Prý ještě před pár lety z fleku vystřihl salto vzad. Evidentně se s moderátorem festivalu Vaškem Součkem dobře znají a mají spolu blízký vztah. Vašek si ho neustále dobíral hláškami typu: „Sedni si, když si stoupneš, nejsi vidět.“ nebo: „Větší židli tam neměli? Když na ní sedíš, nejsi vidět.“ Kiďák mu jeho jízlivosti ale nevracel. Takhle rozdováděného Vaška jsem ještě nezažila. Vždycky působil seriózním dojmem. Dneska se pěkně odvázal :o) Kiďákovo vystoupení bylo svěží a plné humoru a pohody. Byla jsem velmi mile překvapená.

Třetí na řadě byla kapela Spolektiv. Na pódium nakráčelo pět lidí (čtyři muži a jedna žena) mého věku, na kterých bylo vidět, že si to sem přijeli užít. https://www.spolektiv.cz/ Kapela vznikla v roce 1988 a v roce 1995 ukončila činnost, aby ji obnovila v roce 2014. Prý je nic lepšího, než že znovu začali hrát, nemohlo potkat. Věřila jsem jim to, vypadali tak šťastně. Předvedli gejzíry energie a různorodých rytmů, jeden by z toho hnedle tancoval. Nádherná podívaná.

Konečně na pódium nakráčel se svým monumentálně vyhlížejícím bříškem, které si tak hrdě nesl, Jarda Samson Lenk. https://www.samsonlenk.cz/vitejte/ Řekla bych, že jsem ho naposled viděla na střední. Ten kluk skoro nezerstárnul, přestože je mu letos už jednašedesát. Bavil nás spoustou humorných historek ze života a hrál… inu, jako vždycky… prostě jako bůh :o) Je furt dobrej. Bylo Laciný víno, v devět hodin dvacet pět..., Katka, Vodácká holka, dokonce Vydrýsek a Ježci… Bylo toho hodně, co nám zazpíval, my zpívali s ním a bylo to supéééér!

Na poslední kapelu už jsem nečekala. Moc mě neoslovilo to, co se o nich psalo na plakátu a nechtěla jsem si kazit dojem z posledního vystoupení.

Takže ač jsem 29. ročník Smiřického hrnce absolvovala sama a opuštěná, navíc ho opustila předčasně, moc jsem si to užila a jsem šťastná, že jsem nezůstala doma.

Fotoalbum: https://www.zonerama.com/vladimirsladky/Album/3198801