V srpnu loňského jsme se v rámci našeho dovolenkového putování po Východních Čechách stavili v Novém Městě nad Metují. Nafotila jsem tam nějaké fotky, a pak jsem na webu zámku zjistila, že vyhlásili fotografickou soutěž. Probrala jsem fotky a několik jsem jich tam poslala. A jednu ze tří vyhlášených kategorií jsem vyhrála. Cena byl piknikový koš. Poštou mi přišel krásný poukaz a ten tu od prosince ležel a trpělivě čekal, až si cenu vyzvednu. A to se stalo začátkem července.
Objednali jsme se na páteční poledne, ze zámku nám termín potvrdili, a pak se jak na potvoru přihodilo, že v noci ze čtvrtka na pátek strašně lilo. Ráno telefon ze správy zámku, že je park po dešti podmáčený a že nevyschne ani následující den. Navíc hlásí další deště. Se zástupkyní zámku jsem se tedy domluvila, že mi zavolá v neděli ráno a zařídíme se dle aktuálního počasí. A jelikož to v neděli s počasím vypadalo dobře a my jsme měli čas, před desátou dopolední jsme vyrazili směr Nové Město. Bylo sice pod mrakem, ale krásně teplo. V Jaroměři jsme se ještě stavili dokoupit něco málo dobrot, protože piknikový koš byl pro dvě osoby a my jsme byli tři.
Zaparkovali jsme pod zámkem, protože odtamtud je to kousíček do zámecké zahrady a šli jsme se projít. Bylo teprve jedenáct hodin. Prošli jsme zahradou, Andulka se pozdravila s papoušky a naše kroky dál směřovaly na náměstí. Bylo dost teplo, proto jsme zvolili točenou zmrzlinu čokoládo-vanilkovou v kavárně s názvem Pohoda-Jazz. Přesně v té, na jejíž předzahrádce jsme vloni o dovolené dělali kavárenské povaleče a vychutnávali si překrásný, teplý, letní podvečer. Tak nádherně natočenou zmrzlinu jsem opravdu už hodně dlouho neviděla. Jeden záhyb jako druhý, srovnané do úhledné štíhlé, vysoké věže. Chvíli jsme se ještě poflakovali a deset minut před polednem jsme se vydali do kanceláře správy zámku vyzvednout si košík.
V zámecké zahradě jsme si našli krásné, zastíněné místo pod vzrostlým javorem, Milan zaběhl do auta pro cestou dokoupený proviant a jali jsme se rozbalovat piknikový koš s poetickým jménem Jurkovičův. Vše jsme si vybalili na rozloženou deku, Milan bouchl lahvičku sektu a hostina začala.
Bylo to mňam a bylo toho hodně. Váleli jsme se a užívali si pohodu letního odpoledne.
Kolem druhé hodiny jsme vše sbalili, vrátili koš a zašli si do údolí pod zámkem odlovit kešku. Po piknikové hostině se nám nešlo úplně optimálně, zvlášť když ještě začalo prát sluníčko, ale nějak jsme se údolím proploužili, kešku odlovili a opět skončili na náměstí. V zámku jsme si ještě dali kafíčko a nanuky, a potom už tradá, děkujeme, bylo to tu krásné a přijedeme zas.
Takhle to vypadá, když se válíte na dece za živým plotem u zámecké zdi a zvednete ruku s foťákem :o)
